Co má společného koncentrační tábor Dachau a Krnov?

Před 80. lety, 29. dubna 1945 byl americkými vojáky osvobozen koncentrační tábor Dachau. Od roku 1933 sloužil jako model pro všechny pozdější koncentrační tábory jako „Škola násilí“ pro muže SS. Za 12 let svého trvání zde bylo zavřeno přes 200 000 lidí z celé Evropy. Více než 43 000 zemřelo. Mezi politické vězně zde bylo zařazeno také 2600 katolických duchovních, mezi nimi celá řada z nynějšího moravsko-slezského regionu, někdejších Sudet, spadajících do vikariátu v Bránicích s biskupem Nathanem. Ten se snažil poté, co byl zrušen zákaz posílání balíků, posílat vězňům potraviny. Usiloval také o to, aby kněží v táboře Dachau měli zřízenu kapli. Velké úsilí mělo úspěch a 20. 1. 1941 se zde mohla za dozoru SS sloužit první mše. Kaple ovšem neměla žádné zařízení. Chyběla také madona. Biskup Nathan vyhlédl pro kapli v Dachau sošku Madony z kláštera Salvatoriánů pod Cvilínem v Krnově.
Originál této sochy byl zhotoven r. 1940 ve Vratislavi řezbářem E. Hoepkerem pro krnovské Salvatoriány. Ten ji vyobrazil jako Marii, která na útěku před nebezpečím do Egypta, tedy sama pronásledována, v úzkostech tiskne božské dítě jako symbol vší útěchy na své mateřské srdce. Tak u ní vězni hledali útěchu.
Podivuhodný příběh sošky P. Marie z krnovského bývalého kláštera Salvatoriánů pod Cvilínem v těchto dnech znovu ožívá a připomíná události, které jsou nesmazatelně spjaty s našimi dějinami.
V roce 2017 se kopie této sošky vrátila zpět do Krnova a byla umístěna ve farním kostele sv. Martina. Otcem této myšlenky a zároveň donátorem byl krnovský rodák pan Walter Titze. Na zřízení kopie Madony se také významně podílela paní Květa Kukelková.
Walter Titze se narodil roku 1942 v Krnově. Dne 22. června 1945 musel se jako tříleté dítě společně se svými dalšími sedmi sourozenci, s matkou a babičkou vydat na pěší cestu, na tzv. Hladový pochod. Opustit spolu s dalšími 3 000 německými obyvateli své rodné město a za velkého strádání putovat 120 km pěšky do Králík. Jejich pouť končila za hranicemi Německa.
Mezi vězni v Dachau byli např. arcibiskup pražský Josef Beran, který přežil, ale v 50. letech byl pronásledován komunisty a vyhoštěn z vlasti, generál československé duchovní správy Mons. Metoděj Kubáň, olomoucký biskup Stanislav Zela, Josef Čapek, krnovský salvatorián P. Ludwig Hiller, ředitel bruntálského chlapeckého semináře Karl Schrammel, Prof. Jiří Kroha, ThDr. Kardinál Štěpán Trochta, Alois Tylínek, náměstek pražského primátora, František Fischer, František Bernard Vaněk. A zvláště P. Engelmar Unzeitig ze Svitav, který byl pro svou obětavou péči o vězně nazýván „Anděl z Dachau.“ Ponejvíce se věnoval ruským zajatcům, protože jako misionář uměl také rusky a francouzsky. Mnohé z nich zachránil od smrti hladem, neboť se s nimi dělil o svou porci jídla. Když na jaře 1945 v táboře vypukl skvrnitý tyfus, byli nakažení separováni do přísně střeženého a zavšiveného bloku č. 15, a byli v podstatě odsouzeni na smrt. Tehdy se P. Unzeitig dobrovolně přihlásil ke službě těmto nemocným. Brzy se nakazil a umírá. Jeho připomínka je umístěna v kostele sv. Martina v Krnově a rovněž si pravidelně připomínáme dalšího mučedníka nacismu P. Richarda Henkese při pobožnostech Křížové cesty.
Původní socha zůstává i nadále v kapli v Dachau. Kaple je hojně navštěvována, lidé sem přicházejí se svými starostmi a žalostmi. Přítomné řádové sestry se za ně modlí a pečují o svatyni.
Návrat salvatoriánské madony do Krnova 23. 6. 2017 ocenil také vedoucí krnovských rodáků z Německa pan Kurt Schmidt slovy: Kéž by tento symbol přispěl k pokoji v tomto městě, k toleranci ve víře a ke smíření mezi starými německými a novými českými obyvateli tohoto kraje.