Děkovná pouť ke cti Narození Panny Marie v Krnově

Farníci poděkovali Bohu i dobrodincům za obnovu po ničivých povodních

V sobotu 7. září se v klášterním kostele bratří minoritů v Krnově konala tradiční pouť ke cti Narození Panny Marie, která byla letos pojata jako děkovná mše svatá. Bratři minorité spolu s farníky a hosty děkovali Pánu Bohu i všem dobrodincům za to, že se po loňských ničivých povodních podařilo klášter a kostel opět uvést do života.

Hlavním celebrantem byl P. Zdeněk Fučík z farnosti Moravská Nová Ves, který přivezl panence Marii kytici bílých liliía všem farníkům daroval kalendář na příští rok. Spolu s ním mši svatou sloužili také otec Bogdan Sýkora, představený krnovského kláštera, otec Piotr Pavlík, provinciál minoritů, a otec Pavel Obr. Atmosféra byla naplněna vděčností, pokorou i radostí z toho, že po roce práce se podařilo obnovit téměř vše, co voda zničila. Na závěr čekalo na farníky i poutníky milé pohoštění.

Rok po katastrofě

Připomeňme, že povodeň v roce 2024 zasáhla Krnov mimořádně silně. Řeka Opava, která běžně dosahuje výšky kolem půl metru, tehdy stoupla na 5,5 metru a proměnila město v jedno velké jezero. Voda zalila i klášter menších bratří sv. Františka, v jehož prostorách dosahovala hladina místy až 1,5 metru. Zahradní zdi byly podemlety a jedna z nich úplně zmizela.

„Když jsem viděl tu hrůzu, nedokázal jsem si představit, co bude dál. Bylo to nad lidské síly,“ vzpomíná otec Bogdan Sýkora, OFMConv. „Ale Pán Bůh se postaral. Díky otci Janu Randovi z Horního Benešova, který vše zveřejnil na sociálních sítích, začali přicházet dobrovolníci z celé republiky i ze zahraničí – z Polska, Slovenska, z Vysočiny, Plzně, Brna nebo jižních Čech. Některé dny jich bylo i přes sedmdesát.“

Od bahna k obnově

Prvním krokem byla likvidace deseticentimetrových nánosů bahna a záchrana mobiliáře. Lavice a oltáře bylo nutné vynést ven, vyčistit a sušit. Následně se postupně obnovovaly jednotlivé části kláštera. „Nejdříve jsme dali do pořádku kapli svaté Máří Magdalény, abychom mohli opět sloužit mše svaté,“ popisuje P. Bogdan. Kostel se podařilo otevřít teprve o Velikonocích, kdy byly lavice po měsících opět spuštěny na své místo.

V dalších měsících následovala obnova refektáře, klášterní kaple a prostor pro duchovní cvičení. Bylo nutné pořídit nové vybavení, vymalovat celé přízemí a několikrát drhnout zbylé bahno z dlaždic. „Pořád se něco kazí, občas vypadává elektřina, ale posouvá se to dopředu – díky Pánu Bohu,“ dodává otec Bogdan.

Co je ještě před nimi

I když se klášter znovu otevřel, práce zdaleka nekončí. V kostele nyní restaurátoři obnovují výmalbu stěn do výšky, kam dosahovala voda – zhruba metr a půl. Čeká je také restaurování soch svatého Antonína, Františka, Josefa, Pána Ježíše z kaple, piety, pozlaceného kříže a řady obrazů, které voda poškodila. „Jsou to velké náklady a na všechno nemáme,“ přiznává P. Bogdan.

Přesto bratři minorité přijímají vše s vděčností. „Pouť jsme chtěli pojmout jako děkovnou mši za všechny, kteří nám pomáhali – modlitbou, prací i finančně. Bez jejich pomoci by to nešlo. Jsme jim všem nesmírně vděční a modlíme se za ně,“ uzavírá.

Text: upraveno dle zdroje doo.cz
Foto: zdroj: clovekavira.cz, Miriam Šumníková