Česko-německá mše v kostele sv. Martina v Krnově

V duchu proseb za usmíření a překonání toho, co nás v minulosti rozdělilo, se sešli dne 28. 8. na večerní mši sv. účastníci setkání, které se konalo v Městském muzeu v Krnově na výstavě obrazů malířské rodiny Raidů. K oživení vzpomínky na německou malířskou rodinu, která žila před válkou v Krnově a věnovala se převážně výmalbě krnovských kostelů,  přispělo právě současné restaurování interiéru kostela sv. Martina, kdy se na zamlžených stěnách objevily fresky spojené se jménem Raida.

Díky přátelským kontaktům mezi členy krnovské farnosti a německými rodáky a vynikající spolupráci mezi Městským muzeem v Krnově a regionálním muzeem Jägerndorfer Heimatstuben v Markraběcím muzeu v Ansbachu se podařilo realizovat zajímavou výstavu o předválečné krnovské malířské tradici. Díky sběratelům obrazů z Krnova a Německa a zejména ochotě ředitele muzea v Ansbachu, dr. Wolfganga Reddiga zapůjčit jejich obrazy, se podařilo uspořádat výstavu vysokého standardu.

Anton Raida, malíř a restaurátor, žil v Krnově na Kostelním náměstí č. 4 od roku 1888 do konce druhé světové války. Pravděpodobně zemřel v bouřlivém roce 1945. Jeho syn Julius také zemřel v pracovním táboře na Opavské ulici. Podle očitých svědků spáchal sebevraždu. Jeho další synové se rovněž věnovali malířství. Friedrich a Rudolf byli v roce 1946 deportováni a později působili jako uznávaní umělci v Německu. Setkání v Městském muzeu s českými, německými, ale i polskými zájemci o umění se tak neslo i v duchu vzájemného porozumění, což zaznělo i během mše, kterou celebroval děkan P. Karel Doležel společně s P. Pavlem Zachrlou, dlouholetým podporovatelem česko-německých aktivit v Krnově.   Nad oltářem na lešení byl umístěn velkoformátový obraz Ukřižování od Antona Raidy, zachovalý a vyvěšovaný v kostele vždy v době postní. Během přímluv zaznělo také přání uznat vlastní vinu a odpustit vinu těm druhým. K Madoně, kopii sochy z koncentračního tábora Dachau, kam byla roku 1942 z krnovského Salvátora převezena do bloku č. 26  zásluhou biskupa Martina Nathana, položili účastníci kytici a svíci s nápisem Smíření.

K působivé atmosféře přispěl hudební doprovod chrámového sboru pod vedením Václava Mičky, který se již po dva roky věnoval historii rodiny Raidů a byl iniciátorem výstavy. Vzácným hostem byla paní Johanna Mengesdorf Raida, vnučka Antona Raidy, která přijela z Německa a také současný vedoucí skupiny rodáků Heimatkreis Jägerndorf, Lorenz Loserth.

V promluvě o významu uměleckého díla zdůraznil P. Zachrla, že i my potřebujeme své „restaurování“: „ A ten největší Umělec není ten člověk na lešení, který zde nebo v minoritském kostele před více jak staletím pracoval, ale Onen Vznešený, který nás stvořil z prachu země a vdechl nám svůj dech života. On (Stvořitel) se nedívá na naše vybledlé tváře s odporem. On se na nás dívá jako malíř na své dílo – s trpělivostí, nadějí a láskou. On nečeká na to, až budeme dokonalí jako nový barevný pigment – utřená barva; On chce pracovat s tím, co jsme skutečně – s křehkým materiálem našich životů, s naší historickou pamětí. Dnes si tedy vzpomeňme: i když se nám zdá náš život vybledlý nebo poškozený časem, neznamená to ztrátu smyslu. Znamená to jen přípravu na dotek Rukou, které dokážou z každé bolestné trhliny udělat cestu pro světlo a z každého zmateného obrazu znovu vytvořit oslnivý příběh Boží slávy.“

Napsala: Ludmila Čajanová