Transitus sv. Františka u Minoritů

V klášterním kostele Narození Panny Marie po mši svaté bylo možné prožít transitus.

Převzatý text z webu Provincie řádu minoritů v ČR
Transitus – je pobožnost, která se koná 3. října podvečer. Tehdy se duchovní synové a dcery sv. Františka shromažďují, aby si připomněli přechod (transitus) sv. Františka z tohoto světa do nebe.
Pobožnost, podobně jak Liturgie Bílé Soboty, se koná při zhasnutém světle. Tmu prosvětlující jenom malé svíce. Během liturgie se čte z ranných životopisů svědectví o úmrtí Světce a také se zpívá písně k sv. Františkovi – zvlášť ty, které jsou přímo spojené s jeho smrtí, to je: Žalm 142, kterým se modlil krátce před svou smrtí a také “Píseň bratra Slunce”, která vznikla v posledním období jeho života.
Jak čteme v životopisu sv. Františka: Krátce před smrtí sv. František nechal přivolat k sobě bratry, požehnal jim a přikázal, ať vždycky žijí v Boží bázní. Konalo se to před kaplí Panny Marie Královny Andělské – “Porciunkuli”. Poprosil, ať mu přečtou úryvek z Evangelia sv. Jana, který začíná slovy: Bylo to před velikonočními svátky… (J 13, 1). Pak se začal modlit žalm 142: Hlasitě k Pánu volám a řekl: Očekávají mě už spravedliví, až mě odměníš.
Je třeba si uvědomit, že svatý František umíral unaven utrpením. Byl skoro slepý. Byl pohřben v kostele sv. Jiří. Roku 1230 bylo jeho tělo přeneseno do basiliky sv. Františka v Assisi.
Foto: Petr Nowak a Lena Nowak / web Člověk a víra