Farní kostel sv. Martina v Krnově
Nejstarší písemně doložené dějiny římskokatolického farního kostela sv. Martina sahají až k přelomu 13. a 14. století, kdy nad ním přebral patronát Řád německých rytířů. Původně šlo o gotickou stavbu. Jeho dvě věže odlišného vzhledu, vysoké 67 m, tvořily součást městského fortifikačního systému. Známe dokonce i rok jejich přestavby – 1554. Ve stejné době byla vystavěna rovněž kaple sv. Kříže. V roce 1779 zachvátil Krnov rozsáhlý požár, jenž výrazně poničil také farní chrám. Obratem proběhla jeho přestavba (v pozdně barokním slohu), zároveň se přikročilo k úpravě (ve stejném slohu) jeho interiéru včetně hlavního oltáře.
Na severní straně kostela jsou umístěny cenné renesanční náhrobky z 16. století. Náhrobky se nacházejí rovněž uvnitř chrámu, shodou okolností taktéž na jeho severní straně. Pocházejí z 16.–18. století.
U Sv. Martina našel místo posledního odpočinku mj. Kryštof Bilicki z Bilic. Krnovští lékaři možná nevědí, že se jedná o jejich kolegu a profesního předchůdce, zámeckého lékaře polského původu. Je pochován pod polychromovaným náhrobním kamenem v boční kapli kostela.
Na stěnách uvnitř chrámu visí obrazy neznámých autorů, namalované v 18. století, varhany na kůru pak mají původ v počátku 20. století. Při severní straně kostela směrem k faře můžeme vidět mariánský sloup s pískovcovou zlacenou sochou Panny Marie Immaculaty, pocházející z roku 1764. Nejbližší dominantou v blízkosti kostela sv. Martina je arkádová, tzv. Švédská zeď, s lunetovým cimbuřím z období let 1523–1543.
Otevírací doba věže farního kostela sv. Martina
Věž je otevřena pro návštěvníky od května do října ve dnech:
Sobota: 13:00–18:00
Neděle: 13:00–18:00
Poutní kostel Povýšení Sv. Kříže a Panny Marie Sedmibolestné na Cvilíně
P. Cornelius Ottweiler, představený krnovského minoritského kláštera, usiloval o vystavění dřevěné kaple sv. Kříže a Bolestné Panny Marie na Předním cvilínském vrchu. Bohužel se realizace svého snu nedožil, ve skutek ho uvedl až v roce 1684 jeho nástupce P. Čepán. Už velmi brzy dřevěný kostelík pro velkou oblibu a četné poutě nestačil pojmout věřící lid. Ten zde dodnes uctívá Pannu Marii na dvou obrazech, které namaloval krnovský měšťan a radní Heinrich Tauber. Proto se v letech 1722–1728, za kvardianátu P. Bedřicha Kubína, přikročilo k výstavbě kostela nového. Zhostili se jí otec a syn Gansové, stavitelé z Krnova. Nádhernou freskovou výzdobou obdařil interiér chrámu brněnský malíř F. Eckstein. V roce 1786 byl kostel z nařízení císaře Josefa II. (podobně jako jiná poutní místa) uzavřen a určen ke zboření. Naštěstí jej zachránili čtyři krnovští měšťané (A. Philieb, H. Schmidt, C. Quesker, M. Weiss), kteří jej za sumu 406 zlatých vykoupili. Mše svaté v něm mohly být slouženy již v roce 1795, předtím ovšem muselo dojít k výstavbě kolonie Mariánské Pole s 18 domy, aby tak chrám obdržel statut chrámu farního pro její obyvatele. Podle císařského výnosu ho nicméně nemohli spravovat minorité, proto přešel do vlastnictví města Krnova a duchovní správu převzali diecézní kněží.
V roce 1865 skončil kostel v plamenech – shořela šindelová střecha i obě věže, v nichž se roztavily zvony. Za dva roky, díky peněžním darům věřících a nezměrnému úsilí krnovského faráře Heinricha, se však v obnoveném domě Božím opět sloužily mše sv.
V závěrečné fázi II. svět. války dostal kostel zásah letecké pumy, jež pronikla stropem do hlavní lodi, přičemž nenávratně zničila vzácné barokní fresky, prorazila i dlažbu, dopadla až na dno krypty a jen zázrakem nevybuchla. Citelně poškozena byla také levá věž.
Celá 40. léta drželi cvilínský poutní chrám opět bratři minorité, jejich kvardián P. Šebestián Vavrečka měl lví podíl na jeho obnově, díky níž byl již v roce 1947 opět k dispozici věřícím. Fungoval poté i během období komunistické totality, opět však již pod správou diecézních kněží. Řádu minoritů byl navrácen v roce 1994.
Klášterní kostel Narození Panny Marie v Krnově
Dějiny kostela Narození Panny Marie jsou spojeny s klášterem menších bratří sv. Františka neboli minoritů. Výzdoba dnešního chrámu je rokoková a pochází z 60. let 18. století. Na návštěvníka působí impozantně především fresková výzdoba od malíře Josefa Sterna. Ačkoliv byla v 80. letech 19. století přemalovaná malířem Duchoslavem, díky nedávným restaurátorským pracím dostala opět své původní světlo a barevnost. V zimních měsících bývají bohoslužby slouženy taktéž v přilehlé kapli, která byla kdysi před rokem 1523 pravděpodobně součásti křížové chodby. V době stoleté nepřítomnosti minoritů (byli z města vypuzeni protestantskými vládci), byla kaple přeměněna na šenk a kostel přetvořen na sýpku, v klášteře se pak nacházela mincovna. Po návratu minoritů v roce 1623 bylo vše obnoveno a opět začalo sloužit svému původnímu účelu – bohoslužbám, komunitnímu životu a pastoraci věřících.
Ve 20. století stihl ovšem kostel podobný osud – to když se v roce 1970 změnil mocí úřední ve skladiště a do roku 1990 do něj věřící neměli přístup. Největší hmotné škody v něm v posledních letech napáchala povodeň v roce 1997. Voda sahala do výšky 1,5 m a velmi poškodila zázrakem dochovaný inventář kostela. Lavice byly zničeny úplně, oltáře zbořeny a co nebylo viditelné hned, začalo se projevovat postupně. Mokré zdi, obrovská vlhkost a teplé počasí se staly nejvhodnějším prostředím pro plísně, které rychle začaly ničit oltáře, obrazy i fresky. Díky vydatné finanční pomoci Ministerstva kultury ČR a později také Programu přeshraniční spolupráce EU byl interiér kostela obnoven, takže se opět může plnit věřícími a stávat se ještě čitelnějším svědectvím víry, moudrosti, talentu, zručnosti, pracovitosti, obětavosti i velkého srdce těch, kdo se podíleli na vzniku a uchování tak velkého dědictví duchovní i hmotné kultury zdejších obyvatel.
Kostel sv. Benedikta v Kostelci
Kostel sv. Benedikta se nachází v městské části Krnov-Kostelec, na výpadovce z Krnova směrem na Bruntál. Tento chrám patří k nejstarším sakrálním stavbám na území Moravskoslezského kraje. Podle nejnovějších archeologických výzkumů pochází jeho sakristie z 1. poloviny 13. století a v minulosti tvořila kněžiště původního středověkého kostela. Kněžiště s apsidou funguje po barokní přestavbě (proběhlé v letech 1769–1772) jako sakristie – oddělená přezdívkou od hlavního chrámového prostoru. Pozdně románské čtvercové pole presbytáře bylo ve 14. století zaklenuto křížovou klenbou s jemnými žebry. Za povšimnutí stojí též pískovcová socha sv. Jana Křtitele z 30. let 18. století od sochaře Andrease Zahnera v těsné blízkosti kostela, která je stejně jako kostel kulturní památkou.
Při rozsáhlém archeologickém průzkumu, jenž skončil v roce 2003, došlo k objevu vzácných středověkých nástěnných maleb. Restaurátoři nejprve pod vápennými nánosy odkryli pozdně románské, gotické a renesanční fresky. V sakristii obnovili malby znázorňující sedm skutků milosrdenství a sedm smrtelných hříchů, dále odkryli cyklus ze života sv. Benedikta, výjev Korunování Panny Marie a scénu Proměnění na hoře Tábor. V rozích žebrové klenby spatřily světlo světa po dlouhých staletích erby. Tyto náročné restaurátorské práce probíhaly za významného přispění Moravskoslezského kraje a na celé akci se finančně podílelo i město Krnov.
Stavebně historický výzkum prováděl památkový ústav v Ostravě od roku 1999. Archeologický průzkum vedl Michal Zezula. Na začátku odkryvu (2001) se na něm podílel akademický malíř Jan Knor. Práce na odkryvu a restaurování v letech 2001–2007 realizoval tým restaurátorek-akademických malířek: Romana Balcarová, Lenka Helfertová, Markéta Pavlíková a Theodora Popova. Na mimořádně významných činnostech se však podílela řada dalších odborníků velkého realizačního týmu.
Kostelecký Sv. Benedikt jistě stojí za zhlédnutí, což platí nejen pro znalce historických památek, ale také pro nás krnovské farníky, domovsky „usazené” u Sv. Martina. Proto je dobré vědět, jak jsou v Kostelci slouženy bohoslužby a kdy je kostel otevřen.
Otevírací doba prohlídky rotundy kostela sv. Benedikta
Rotunda je otevřena pro návštěvníky od května do října ve dnech:
Sobota: 13:00–18:00
Neděle: 13:00–18:00
Kostel sv. Mikuláše v Úvalně
Původně gotický kostel sv. Mikuláše v obci Úvalno byl postaven ve 14. století. Později byl přestavěn v době baroka, a to roku 1762.
Kostel Panny Marie Karmelské v Býkově
V tomto kostele se mše svaté od roku 1996 neslouží. Kostel je po vnější rekonstrukci v roce 2008 včetně střechy.
Kostel sv. Kateřiny v Krasově
Krasovský kostel byl postaven za 750 tolarů v letech 1677–1678 na místě původního menšího dřevěného kostelíka, pocházejícího pravděpodobně z 15. století, který byl kvůli novostavbě zbořen. Již tehdy se kolem něj rozprostíral hřbitov. Novostavbu vysvětil téhož roku (7. června) olomoucký sufragán hrabě von Breuner.
Kostel za dobu své existence prošel několika opravami. Největší v interiéru byly provedeny v roce 1914 a týkaly se rekonstrukce Hory Olivetské a pořízení nových lavic a dlažby. Zrekvírované zvony od firmy Hilzer z Vídeňského Nového Města, jež farnost pořídila v roce 1899, nahradily v roce 1926 zvony od firmy Winter. Poslední zásadní velká oprava se uskutečnila na přelomu 2. a 3. tisíciletí.
Kaple Panny Marie v Krnově Chomýži
Kapli Panny Marie v Krnově Chomýži kromě toho, že je duchovním místem, můžeme také vnímat jako němého svědka doby, pamětníka na generace lidí, kteří zde žili před druhou světovou válkou. Opravu před léty inicioval dnes již zesnulý dlouholetý děkan farnosti P. Ludvík Kus.
Na současném stavu mají podíl manželé Kačmárovi z Krnova Chomýže, kteří se o jeho údržbu starají s nezměrnou obětavostí více než 40 let.
Zde je stručný příběh tohoto místa.
Po prohrané prusko-rakouské válce byla Chomýž rozdělena hraniční řekou Opavicí a původní kostel tak zůstal na pruské, dnes polské straně. Zdejší obyvatelé byli do konce 19. století pohřbíváni v Krnově. V roce 1898 koupila obec od Eduarda Schmidta pole, na němž o dva roky později zřídila nový hřbitov. Po pěti letech byla na hřbitově postavena novogotická kaple Panny Marie, která je dnes zapsaná v Ústředním seznamu kulturních památek ČR. Je v neogotickém stylu, stejně jako bohatě zdobený interiér s oltářem, včetně varhan na kůru.
Tyto jednomanuálové varhany s pedálem byly postaveny v roce 1906 firmou Gebrüder Rieger z Krnova pod opusovým číslem 1341. Letos je to téměř 120 let od dokončení.
Nejprve se zde konaly mše pravidelně. Nyní pouze dvakrát ročně, v květnu a v říjnu, tj. mariánských měsících.
Od roku 1960 kostelík chátral a po odpojení elektřiny byl uzavřen. Bohoslužby byly obnoveny v roce 1968 a jednalo se o vybudování elektrické přípojky. Za “normalizace” se však stal obětí vandalství i sovětských vojáků a byl znovu uzavřen. Na jeho obnovu po roce 2000 přispěli bývalí němečtí rodáci, Město Krnov, farníci z Chomýže, Krnova a okolí.
V kapli není elektřina, a tak konané bohoslužby mají tak trochu romantický charakter. K pohonu varhan je zapotřebí šlapat na měchy, jako známe např. ze seriálu “Bylo nás pět”.
Přilehlý nepoužívaný hřbitov je v současnosti majetkem města Krnova, jeho správcem jsou Technické služby Krnov.
Chomýžský hřbitov je rezervou na dobu, kdy kapacita hřbitova v centru města bude naplněna. Nyní zde byla pracovníky Technických služeb Krnov opravena jedna z hrobek. Bude sloužit jako hromadný hrob k uložení ostatků nalezených při výkopech na městském hřbitově. Tamní hrobka, která byla k tomuto účelu vyčleněna, je už téměř plná.
„V Chomýži se již dlouhá léta nepochovává, správce hřbitova ani nedohledal záznam o posledním pohřbu. V současné době není ani žádné hrobové místo pronajato a o hrobová zařízení se také nikdo nehlásí,“ uvedl Vladimír Zavřel z odboru investic a správy majetku města Krnova.
V areálu se zatím provádí pouze jednorázová údržba. „V loňském roce došlo k posečení trávy, vyřezání výmladků a náletů, letos na jaře musel být odstraněn strom, který nevydržel nápor silného větru. Příští rok bude provedena seč a budou odstraněny nálety,“ upřesnil Vladimír Zavřel.
V současné době město zvažuje možnosti, jak na hřbitově zajistit údržbu a opravy, aby místo odpočinku dřívějších obyvatel Chomýže bylo důstojné. Areál by měl totiž i v budoucnu zůstat pietním místem. Zároveň představuje zajímavou lokalitu, která je častou zastávkou cykloturistů i pěších turistů a v budoucnu by se tak mohl stát odpočinkovým místem na jejich trase nebo i cílem procházek obyvatel města. Tomuto záměru odpovídá i vznikající plán úprav hřbitova. Návrh památkářů, který ale ještě není schváleným řešením, je následující. „Vybrat umělecky a historicky hodnotné náhrobky a umístit je v kapli nebo v městském muzeu, jeden ponechat ve funkci centrálního kříže uprostřed hřbitova jako připomínku pietního místa, ostatní kamenné části náhrobků a hrobů soustředit a odprodat. Vymýtit všechny nálety z plochy hřbitova a zejména z ohradní zdi, ořezat vzrostlé stromy, opravit hřbitovní zeď, opravit a přikrýt studnu, zplanýrovat plochu hřbitova, obnovit některé původní cestičky a osadit informační tabuli, kterou si původní občané Chomýže zaslouží,“ napsala ve svém vyjádření k záměru města Krnova k úpravám hřbitova vedoucí Městského muzea v Krnově Ľubica Mezerová.