Letos si připomínáme 80 let odeslání sochy krnovské Panny Marie do Dachau

V zimě roku 1942/43 byla socha zabalena do dek a v noci dopravena na saních na krnovskou faru. Biskup Nathan se poté postaral o transport do Dachau. I když sám byl v těžké situaci a sledován gestapem, snažil se pomoci lidem v nouzi. Dal sochu zabalenou do pytle připevnit zespodu pod nákladní vůz, který směřoval do tábora s nějakým proviantem. Tak se dostala socha z Krnova až do koncentračního tábora v Dachau.

Tamní kněží byli velmi šťastni, když mohli slavit velikonoce roku 1943 s krnovskou madonou. Nikdo si nedovede představit, kolik odvahy, síly a útěchy čerpali kněží při svých modlitbách před madonou z cvilínského kláštera. Doslova jim pomáhala přežít.  Později byla vězni popsána takto. „Je to Marie, která na útěku před nebezpečím do Egypta, tedy sama pronásledována, v úzkostech tiskne božské dítě jako symbol vší útěchy na své mateřské srdce. Této mateřské lásce jsme mohli svěřit všechen svůj žal, naši tělesnou i duševní bídu.“ Tak pomáhala tehdy socha vězňům přežít.

Zde zůstala v bloku č.  26 až do roku 1964.  V roce 1963 požehnal světící biskup Neuhäuser z Mnichova, jenž sám byl vězněn v táboře v Dachau, základní kámen pro výstavbu nového kláštera „Karmel Svaté Krve Dachau“. V roce 1964 předává profesor Wiedemann z Mnichova nově založené přístavby kláštera řádovým sestrám. Originální socha zůstane sice v kapli v Dachau a to jako památník, jako místo modlitby a pokání, jako znamení lásky ve službě usmíření. 

Mezitím na přelomu 1944/45 dospěla válka do Krnova. Obyvatelé hledají útočiště v salvatoriánském klášteře. Také dřevěný oltářní obraz P.Marie Bolestné věnovaný roku 1680 radním a obchodníkem Heinrichem Täuberem do cvilínského poutního kostela a druhý malovaný na oleji roku 1690 byĺy tehdejšími občany Maxem Gretschelem a Heinrichem Pontou uschovány před dělostřeleckou palbou do kláštera Salvatoriánů a tak zachráněny před zkázou.

V srpnu 1945  bylo sedm zbylých salvatoriánských kněží a bratří společně s prvními 50ti krnovskými občany zahnáno tzv. partyzány do dřevěných baráků na svahu Cvilína, 100 m vzdálených od Salvátora a předvedeno k majorovi Beckovi. Za nocí plných hrůz slyšeli křik mučených, křik žen znásilňovaných ruskými vojáky, byli svědky obírání lidí od jejich posledního majetku. Zde stály v šesti řadách ženy s dětmi (muži byli ve válce) a připraveny k pěšímu pochodu přes Jeseníky do Králíků. Tento tzv. Hladový pochod se započal 22. června 1945. Také salvatoriáni byli nakonec jako nepřátelé nové republiky vykázáni ze země.

Roku 1946 přebírá salvatoriánský klášter firma Strojosvit Krnov. Stavba chátrá a časem dochází k velkým poškozením. Klášterní kaple se používá jako skladiště uhlí. Po sametové revoluci roku 1991 bylo v České republice klášterní zařízení v Krnově renovováno, rozšířeno. Klášter spravuje Charita Ostrava a je zde pečováno o mentálně postižené. V září roku 2006 během Česko-německého týdne při ekumenické bohoslužbě v klášteře Salvátor v Krnově zveřejnil pan Helmut  Irblich fotografii původní sochy Madony z tohoto kláštera a ukázal ji shromážděným. Původní socha zůstává i nadále v kapli v Dachau. Kaple je hojně navštěvována, lidé sem přicházejí se svými starostmi a žalostmi. Přítomné řádové sestry se za ně modlí a pečují o svatyni.

Vězňové Georg Schelling a Joh. Sonnenschein,  kteří věznění v Dachau přežili, později vzpomínají na šťastné okolnosti, které umístění sochy v kapli umožnily. Když roku 1943 doputovala  socha madony 1,10 vysoká do táborového kostela, byl pro ni připraven mariánský oltář. 

Podnes je známá pod jménem  „Naše milá Paní z Dachau.“ Byla vyřezána wroclavským řezbářem E. Hoepkerem a patřila Salvatoriánům. Dne 25. dubna 1943 přišla zabalená v pytli, přivázána pod nákladním vozem jako dárek do koncentračního tábora v kněžském oddělení. Když neobvyklý objemný balík přišel do Dachau, byl balík přivezen na blok jako jiné balíky a kontrolován blokovým vedoucím. Nebyl to vždycky stejný SS-man, který byl tím pověřen. Když tento vedoucí, který ten den prováděl kontroly, uviděl velký balík, zvedl oči a hned ho napadlo, že to není potravinový balík. Balík byl otevřen a on si prohlédl obsah. Nebyl nepřívětivý, ale byl si vědom, že nemůže ten balík volně odevzdat, protože to nejsou potraviny ani prádlo nebo něco podobného. Navrhl jsem, aby se balík odložil bokem, dokud ta záležitost nebude objasněna. Pak jsem přinesl balík do kaple “kvůli nedostatku místa v té místnosti”. Vedoucí bloku, který přišel příští den, zjevně o té záležitosti nic nevěděl a neptal se na nic. Proto byla Madona vybalena a postavena. Žádný člověk se pak neptal, odkud se vzala. Po několika dnech přišel táborový vedoucí. “Kde je ta nedovolená zásilka?” zeptal se. Odpověď: “Obsah, figurka P. Marie, se nachází v kapli”. Pak on: “Co je v kapli, to je mi jedno”. A socha  “Matky Spasitele,” Těšitelka zarmoucených, Matka ustavičné pomoci, zůstala u nás k velké radosti  duchovních a mnoha laiků. 

Dr. Schwake, skladatel Mše z Dachau (Missa antiphonaria, poprvé provedena 24. 9. 1944) věnoval Madoně z Dachau na svátek Nanebevzetí P. Marie píseň Ragina Pacis (Královno míru) a Ave Domina serena (Buď zdráva Paní pokoje) a v říjnu 1944 napsal báseň: 

Du, Maria, gib uns Rast.
Wir sind vom Wandern müde,
tragen schwer des Kreuzes Last.
Wo ist noch Ruh und Friede ?
Sei der Pilgerschaft zur Seit’,
daß wir recht geh’n allezeit,
O, Maria

Du, Maria, gib uns Rast.
Wir sind vom Krieg verwundet.
Angst und Trauer uns erfaßt,
ob Leib und Seel’gesundet.
Send herab der Engel Heer
Deinem Volk zu Schutz und Wehr,
O, Maria

Du, Maria, gib uns Rast.
Wenn einst wir sollen scheiden.
Nimm die Seele auf als Gast.
Empor in Himmels Freuden.
Ew’ge Rast in Jesu Reich,
dorthin führ’uns allzugleich,
O, Maria

Ó Maria
dej nám odpočinek,
jsme unaveni putováním,
neseme těžkou tíži kříže.                             

Ó Maria
Jsme zraněni válkou.
Smutek a strach nás svírá,
zda je tělo a duše zdravá.
Pošli nám dolů vojsko andělů
tvému lidu k ochraně a obraně.

Ó Maria
Až se jednou budeme muset loučit,
vezmi duši k sobě jako hosta.
Vyzvedni ji do nebeské radosti,
věčný Mír v Ježíšově království,
tam nás neustále veď.

Podle záznamů pamětníků z němčiny přeložila a sestavila Mgr. Ludmila Čajanová
Fotografie ze slavnostního požehnání kopie sochy v roce 2017 u sv. Martina