Světec měsíce listopadu, 5. 12. bl. Nicolaus Stensen

Životy světců narozených v tomto či minulém století nebo dokonce i před více než stovkami let nám mohou být stále živým příkladem pro těsnější vztah s Kristem a inspirací pro službu bližním. Světec měsíce prosince, bl. Nicolaus Stensen, kterého si připomínáme 5. 12., nám tak může být velmi dobrým vzorem i dnes.

Narodil se 11. 11. 1638 v Kodani v luteránské rodině a dostal jméno Niel. Při studiích medicíny prošel univerzitami v Kodani, Rostocku, Amsterdamu. A právě nizozemský pobyt zasel do jeho srdce první semínka duchovního neklidu a pocitu, že v jeho životě není vše OK. Zbožnost dětských let mu zůstala, avšak notně jej zneklidňovala náboženská roztříštěnost, kterou kolem sebe mohl pozorovat. Přitahovaly ho spisy Diviše Kartuziána či Spinozy. Po dočasném návratu domů se odebral do Paříže a odtud pak na pozvání velkovévody Ferdinanda II. do italské Florencie, která se stala jeho druhou vlastí. Rozhovory s novými přáteli, cesta do Říma a především pak procesí Božího Těla, jehož byl svědkem v Livornu, připravily živnou půdu k radikální změně v jeho životě. 

Přišel druhý den měsíce listopadu léta Páně 1667 a Stensen pocítil ve svém srdci bytostnou touhu sloužit Bohu v Jeho církvi a bránit a předávat tak svěřenou pravdu. O několik dní později poprvé veřejně pronesl katolické vyznání víry a přijal svátosti. 

A opět mnoho cestoval. Byl v německých zemích, v Čechách, Uhrách, Nizozemsku, načež nechal zlákat pozvánkou krále Kristiána V. k návratu do vlasti. Všude jako renomovaný vědec, vždyť již během nizozemského pobytu vydal tiskem několik anatomických děl, která mu spolu s jeho přednáškami a anatomickými demonstracemi zajistila slávu napříč celým Starým kontinentem. Jenže kodaňská univerzita mu z náboženských důvodů nepovolila působit na své půdě, pro katolíka zkrátka neměla místo. Stensenovi to však už bylo víceméně jedno. Byl pevně rozhodnut zanechat své vědecké činnosti a stát se knězem Kristovým. Florentský velkovévoda Cosimo III. mu nabídl, aby se vrátil do Florencie a nadále působil v jeho paláci ve funkci vychovatele. Stensen (bývá též uváděn jako Steensen či Stenon) se však současně připravoval na kněžskou dráhu a r. 1675 přijal svěcení. 

Pobyt na dvoře toskánských knížat byl zpečetěn záhy. Když zemřel apoštolský vikář pro severoněmecké a pobaltské území země, rozhodl se papež Innocenc XI. jmenovat jeho nástupcem právě učeného dánského konvertitu. Byl jmenován titulárním biskupem titiopolským a v září r. 1677 byl sv. Řehořem Barbarigem vysvěcen. 

Na hannoverském dvoře Nicolause sice čekalo vlídné přijetí, ale horší to bylo s úkoly, které ho v jeho nesmírně rozsáhlé diecézi očekávaly. Tam to byl pořádný záhul. A když se k tomu po smrti münsterského biskupa Bernarda von Galen přidal i úřad pomocného biskupa v Münsteru, neměl Stensen rozhodně čas si na nedostatek času stěžovat. Dařilo se mu přivádět do praxe tridentské reformy a kvanta překážek zdolával relativně snadno jen proto, že jeho druhým jménem byla odjakživa přísnost na sebe sama, no a třetím přísné odříkání. Na každé své štaci, kterými kdy prošel, se pak věnoval misijní činnosti mezi luterány, nechtěl je nechat žít v jejich bludu.

Roku 1684 přesídlil do Hamburku, a aby toho neměl málo, dostal jako nášup na starost ještě Brémy, Magdeburk, Meklenbursko a rodné Dánsko. Usiloval o přenesení svého sídla do Schwerinu, což však doprovázely veliké obtíže. V tomto městě též těžce onemocněl a v pořádných bolestech se protrpěl až do 5. prosince r. 1686, kdy takřka zcela osamocen umírá. Z iniciativy Cosima III. byly jeho ostatky tajně převezeny do Toskánska a uloženy do florentské půdy. Nicolaus Stensen byl r. 1988 papežem Janem Pavlem II. beatifikován. 

Bl. Nicolaus Stensen byl průkopníkem historické geologie a krystalografie. Objevil, mj. že mnoho hornin vzniká sedimentací a jako první vyslovil názor, že fosilie jsou zbytky dříve žijící organismů. A až se někdy dostanete na Mars nebo na Měsíc, natrefíte tam na krátery, které byly pojmenovány po něm.

Na náhrobku tohoto blahoslaveného konvertity čteme nápis, jenž složil pro změnu konvertita nizozemský – Jakob Tollius: „Tady odpočívá to, co je smrtelné na Nielsi Stensenovi, biskupovi titiopolském, muži plném Boha. Dánsko ho zrodilo jako jinověrce, Toskánsko jako pravověrného, Řím ho jako vyzkoušeného v ctnostech ozdobil svatými insigniemi, Dolní Sasko v něm poznalo mocného hlasatele evangelia. Nakonec ho znaveného svízelemi a každodenními pracemi pro Krista ztratil Schwerin, Církev ho oplakala, Florencie chtěla alespoň jeho popel získat zpět.“

Autor textu: Libor Rösner
Použitá fotografie: wikipedia