Světice měsíce května, 11. 5. bl. Maria Paschalis Jahnová

Životy světců narozených v tomto či minulém století nebo dokonce i před více než stovkami let nám mohou být stále živým příkladem pro těsnější vztah s Kristem a inspirací pro službu bližním. Světicí měsíce května, bl.. Maria Paschalis Jahnová, kterou si připomínáme 11. 5., nám tak může být velmi dobrým vzorem i dnes.

V galerii světců předkládáme portrét řeholnice, která raději zemřela, než aby se zpronevěřila řeholnímu slibu čistoty. Na kříži vztyčeném na jejím hrobě může návštěvník hřbitova v Sobotíně, kde je pohřbena, číst její jméno – Maria Paschalis Jahn.

Narodila se 7. dubna 1914 manželům Jahnovým v Górne Wsi nedaleko Nisy (toto území dnešního Polska bylo tehdy součástí Německa) jako nejstarší ze čtveřice dětí. Od křtitelnice kostela sv. Jana Křtitele v Nise ji odnášeli jako Marii Magdalenu. Vyrůstala v bídě, zato však v atmosféře prosycené důvěrou v Boha, láskou a příkladnou péčí o druhé lidi. Absolvovala osmiletou základní školní docházku, poté ve studiu pokračovala, aby posléze pracovala v soukromé firmě na zpracování ovoce. Na přelomu let 1934/1935 našla práci ve Vestfálsku, kam se celá rodina přestěhovala z důvodu tíživé finanční situace. Zde také vstoupila do Mariánské družiny. Potom se vrátila nazpátek do Nisy, kde začala pečovat o majitelku svého rodného domu a její nevidomou sestru.

Ve městě působila Kongregace sester sv. Alžběty – Congregatio Sororum Ravarum a Sancta Elisabeth (CSSE), založená v r. 1842 bl. Marií Luisou Merkertovou a jejími třemi družkami. Tato kongregace, jejíž sestry působily svého času i v Krnově a jejímž charismatem je mj. péče o chudé a nemocné, Marii Magdalenu odmala přitahovala, takže se vlastně ani nelze divit, že do ní nakonec 30. března 1937 vstoupila. Za půldruhého roku, přesněji 3. října 1938, započala noviciát a obdržela řeholní jméno Marie Pachalis. Po prvních slibech (složených r. 1939) sloužila mladá alžbetánka (neplést s alžbětinkami!) jako zdravotnice v Kluczborku a Hlubčicích. Od r. 1942 pak přebývala v Domě sv. Alžběty v Nise, kde plnila roli kuchařky a pečovatelky o starší a nemocné sestry.

Když se r. 1945 blížila k Nise vojska Rudé armády, utekla sestra Paschalis ještě s jednou spolusestrou na příkaz matky představené z Nisy. Krom obav z ohrožení jejich mladých životů tváří v tvář blížícímu se válečnému běsnění vedla matku představenou k tomuto kroku ještě jedna obava: před postupujícími osvobozujícími vojsky, přinášejícími Polsku namísto hnědého teror rudý, se šířily zvěsti o hromadném znásilňování žen a drancování. Sestry se měly raději skrýt do ústraní. Přibyly do Velkých Losin a Sobotína do tehdejšího protektorátu, kde se přidaly k ostatním sestrám, jež zde ve školní budově pečovaly o lidi bez přístřeší a nemocné.

Dne 11. května dorazil předvoj Rudé armády i do Sobotína, kde si sestry Paschalis všiml jeden z rudoarmějců. Bylo to zrovna v okamžiku, kdy scházela po schodech dolů. Mladá alžbětánka instinktivně vycítila nebezpečí a utekla zpět do prvního patra k ostatním sestrám a jejich chráněncům. Voják ji však dostihl a s namířeným samopalem na její hruď ji přede všemi neomaleně vyzval, aby ho následovala a byla mu po vůli, jinak že ji zastřelí. Sestra Paschalis pochopila, že nemá šanci před chlípným rudoarmějcem utéct a že ji nikdo z přítomných nedokáže pomoct. Proto poklekla, uchopila do rukou křížek růžence a pevným hlasem řekla: „Nosím svatý hábit. Nikdy s tebou nepůjdu!“ Když to rudoarmějec uslyšel, opětovně jí pohrozil smrtí. Sestra rozhodným tónem odvětila: „Patřím Ježíši Kristu. On je mým Miláčkem! Klidně mě zastřel!“ a začala se modlit: „Můj Ježíši, dej mi sílu při umírání!“ Nato se obrátila k okolo stojícím lidem, chvějícím se strachem, a poprosila je o odpuštění. Po chvilce napjatého ticha se ozval výstřel a sestra Paschalis klesla k zemi. Odebrala se ke svému Ženichovi čistá a s rozžatou lampou.

Byla pochována na sobotínském hřbitově za účasti kněží a zástupů věřících, kteří o ní hovořili s úctou jako o „Bílé růži z Čech“. Od chvíle smrti byla považována za vzor čistoty pro mladé. Stejný osud potkal devět jejích spolusester – s. M. Melusii Rybkovou, s. M. Felicitas Ellmererovou, s. M. Acutinu Goldbergovou, s. M. Sapientii Heymannovou, s. M. Adelheidis Töpferovou, s. M. Adélu Schrammovou, s. M. Sabinu Thienelovou, s. M. Rosarii Schillingovou a s. M. Edelburgis Kubitzkou. Ty všechny našly smrt z rukou vojáků Rudé armády při hájení svého řeholního slibu čistoty. V roce 2022 byly ve Vratislavi beatifikovány.

Kolem 11. května probíhají v Sobotíně mše svaté ke cti bl. Paschalis. Tak tomu bude i letos, kdy u oltáře stane v 11 hodin Dominik kardinál Duka.

Autor textu: Libor Rösner
Použitá fotografie: wikipedia