Světice měsíce července, 24. 7. bl. Maria del Pilar a španělské karmelitky

Životy světců narozených v tomto či minulém století nebo dokonce i před více než stovkami let nám mohou být stále živým příkladem pro těsnější vztah s Kristem a inspirací pro službu bližním. Světice měsíce července, 24. 7. bl. Maria del Pilar a španělské karmelitsky, kterého si připomínáme 24. 7., nám tak mohou být velmi dobrým vzorem i dnes.

Určitě jste už slyšeli o tzv. fašistickém režimu generála Franca a španělské občanské válce, již tento „diktátor“měl vést proti pokojným obyvatelům. Člověk často věří tomu, čemu věřit chce, a nepátrá po pravdivých faktech. Tím hlavním je to, že po prvních pěti letech republiky (1931–1936) se ke slovu dostává krajní levice, jež začíná otevřený boj proti církvi. Začíná pálení kostelů, vraždění kněží, řeholníků a řeholnic opravdu ve velkém, v neposlední řadě i laiků. Tím nejslavnějším byl vůdce pravice Sotelo, jehož nahradil generál Franco. Ten vyhlásil nepříteli řízenému z rudé Moskvy boj na život a na smrt, boj za záchranu církve a Španělska. Zvítězil. Uchránil tak zemi před zhoubou ďábelského komunistického režimu.

„Církev byla hlavní obětí šílenství jedné z válčících stran; a svými modlitbami a napomínáním neúnavně pracovala, aby zmenšila její škody a zkrátila dny zkoušek,“ stojí v prohlášení špan. biskupů biskupům celého světa z r. 1937. Jen kněží bylo zamordováno přes čtyři tisíce, krev laiků pak tekla doslova v hektolitrech. Tři ženy, jež svou smrtí k tomuto zkrácení dnů zkoušek přispěly, si nyní představíme.

Maria del Pilar (vl. jménem Martínez García) se narodila r. 1877 v Tarrazoně u Zaragozy jako nejmladší z „fotbalové“ jedenáctky dětí manželů Martínezových. Velký vliv na ni měl strýc kněz i obláčka starší sestry Severiany, jež se v Guadalajaře stala karmelitkou. Nejmladší z rodu Martinézů ji následovala r. 1899, do té doby se musela starat o ovdovělou matku a bratra kněze. Přijala jméno Maria del Pilar (podle Matky Boží Pilarské) a za osobního patrona si zvolila sv. Františka Borgiáše.

Terezie od Ježíška (Eusebie García y García) pocházela z Mochales nedaleko Guadalajary (r. 1909). Její strejda, kanovník Florentin García, rovněž pozdější mučedník této války, ji umístil k  voršilkám. R. 1925 si přečetla Dějiny duše sv. Terezky a o jejím bylo osudu rozhodnuto. Dílo ji tak uchvátilo, že obratem vstoupila na Karmel v Guadalajaře a přijala jako řeholní jméno právě autorčino. Spolu s ním přijala jako osobního patrona i velkého světce Jana od Kříže a upnula se na zachovávání především tří ctností: lásky, věrnosti a obětavosti.

Marie od Andělů (Marcianna Valtrierra Tordesillas), narozená r. 1905 v Getafe, byla na Karmel v Guadalajaře přivedena rovněž četbou Dějin duše. Nejen v tom si rozuměla se svou mladší spolusestrou, její devízou byla poslušnost a do očí bijící duchovní vyspělost.

22. 4. 1936 padla Guadalajara do rukou rudých hord. Maria del Pilar v jakési předtuše řekla: „Až nás povedou na popravu, budeme zpívat stejně jako naše sestry mučednice z Compiégne.“ (24. 7. 1794 byla za Francouzské revoluce popravena skupina šestnácti karmelitek. Cestou ke gilotině zpívaly Salve Regina.) Klášteru hrozilo vydrancování, sestrám znásilnění či zabití. Proto se oblékly do civilu a hodlaly se ukrýt u místních obyvatel. Hotel, v němž našly načas útočiště, brzy praskal ve švech, proto Terezie od Ježíška 24. 7. navrhla oběma Mariím, aby se spolu šly schovat ke známým do jednoho nedalekého bytu.

Leč u jeho dveří zvonily marně. A zrovna ve chvíli, kdy kolem projížděl náklaďák plný revolucionářů. Jedna z fanatických ženštin na jeho korbě v nich poznala řeholnice. Hned to vřískla na své soudruhy, kteří nelenili a zasypali je dávkou ze samopalů. Marie od Andělů padla jako první. Sice ještě byla přenesena do ošetřovny Červeného kříže, z agonie se už ale neprobrala. Druhá Marie se slovy „Můj Bože, můj Bože!“ klesla na chodník hned vedle ní. Když její modlitby uslyšeli rudí mordýři, chtěli ji dorazit další dávkou a jeden z nich ji ještě bodl bajonetem. Přesto i nadále jevila známky života. Lidé, kteří celý masakr nevinných sester rozhořčeně sledovali, ji přenesli na ošetřovnu vedle již zemřelé spolusestry. Tam stihla políbit podávaný jí růženec a se slovy odpuštění pro své vrahy vydechla naposledy. Nejmladší z trojice, Terezie, se střelbě vyhnula – patrně dorazila na osudné místo o něco později. Chtěla se skrýt v blízkém hotelu. Tu však vartovali revolucionáři, kteří jí v tom zabránili. Jeden z nich, pořádně urostlý boxer jménem Palero, se jí ujal naoko. Pod záminkou pomoci ji vedl na místní hřbitov, kde ji měl v úmyslu znásilnit. Terezie neměla síly vymanit se z jeho obří tlapy, celou svou slabostí se proto vrhla na Boha. A dostala sílu. Potkali jinou skupinu rudých, kteří ji nutili k provolávání slávy revoluci a jejímu vůdci Azaňovi, přezdívanému „Španělský Lenin“. Ona však místo toho vykřikla: „Ať žije Kristus Král!“ Hned poté ji provrtaly kulky.

Zprávu o mučednické smrti třech sester sepsala představená guadalajarského Karmelu, rodná sestra Marie del Pilar. R. 1987 všechny tři papež Jan Pavel II. beatifikoval.

Autor textu: Libor Rösner
Použitá fotografie: bl. mučedníci Karmelu | Bosé karmelitky – Karmel sv. Josefa (bosekarmelitky.cz)