Ministrantská pouť byla tentokrát o pomoci

Diecézní pouť ministrantů 12. října se letos konala podle úplně jiného scénáře. Místo her a soutěží se ministranti a ministrantky vypravili na Krnovsko, aby zde pomáhali s úklidem po povodních. Pod záštitou Charity a vedením kaplana pro ministranty P. Václava Rylka se na čtyřicet mladých lidí starších patnácti let vypravilo do Krnova, Města Albrechtic a Heřmanovic. Přidal se k nim také biskup Martin David a od rána společně s nimi pomáhal.

„Po záplavách bylo jasné, že se naplánovaná pouť na Cvilíně konat nemůže, a začali jsme s ministrantskou radou hledat alternativu. Napadlo nás, že by mohli jet starší ministranti pomáhat do oblastí, které byly zaplavené, a pro mladší jsme ji museli zrušit,“ vysvětluje kaplan pro ministranty P. Václav Rylko. Organizace pouti tedy začala nanovo a výsledkem byla sice cesta na Krnovsko, ale na dobrovolníky z řad ministrantů a skautů zde čekaly rukavice, lopaty, hrábě, majzlíky a kolečka. Po rozdělení do skupinek se mladí lidé rozjeli na jim určená místa. Většina z nich pomáhala v Krnově lidem přímo v jejich zaplavených domech.

Například na pomoc paní Janě Děrgelové, která záplavy zažila již podruhé, přišel se dvěma kluky od oltáře biskup Martin David. Vyklízeli bahno a zničené věci ze zahrady a hospodářských budov na několik stovek metrů vzdálenou skládku. „Nejvíc nám dal zabrat promáčený gauč,“ přiznal biskup Martin. Když vozil naložená kolečka bahna kolem paní Jany, která zatím vyklízela sklep, prohlásila: „Tohle bych už nezvládla. Neuvezu ani polovinu z toho, co mají naloženo, a oni vozí celé kolečka.“ Vyprávěla, jak na první záplavě nechala zdraví: „Musela jsem na operaci páteře, stejně mi ji později museli sešroubovat.“ Ale stejně to podruhé podle jejích slov bylo horší. Voda se jí totiž dostala až do bytu, který má ve vyvýšeném podlaží. „Ty první dny jsme pracovali sami. Hasiči vyčerpali vodu z domu a přijela nám pomáhat rodina, sousedi a kamarádi. Byli tady týden, pomáhali vyvapkovat, vynést zničené koberce a nábytek, aby byt mohl začít prosychat. Všechno je pryč, i marmelády ze sklepa, zůstaly jen dvě kola, ale žiju.“  Snaží se si všechno pomalu udělat sama, ale bahno je na ni moc těžké. „Je to šílené, tak jsem požádala o pomoc. Na hospodářské budovy již nemám sílu, třeba ještě něco zachrání – nějaké dřevo, nářadí,“ utírá slzu a dodává, že během záplav byla úplně vyděšená. Paní Děrgelová se o své pomocníky dobře postarala, navařila pro ně srnčí guláš a upekla buchtu. Jedním z těch, kteří udivovali paní Janu svou silou, byl i David Juřička: „Já jsem z Karviné a přijeli jsme jenom dva, protože tam máme více mladších ministrantů. Normálně bych asi na pouť nejel, ale tím, že se jednalo o pomoc ostatním, tak jsem neváhal a přijel. Je to náročnější práce a nechtěl bych být v kůži těch lidí, co to museli zažít.“

Potřeba byly i ženské ruce, což ocenili v krnovském Domově seniorů. „Vynášeli jsme věci, pak bylo potřeba vysavovat stěny, umýt radiátory, topení, podlahu, všechno bylo od bláta a od vody,“ vypočítávala svou pracovní náplň Drahomíra z farnosti Ostrava-Poruba.

Téměř všichni se opět setkali po práci v klášteře Milosrdných sester svatého Karla Boromejského ve Městě Albrechticích, protože i zde pomáhala jedna ze skupinek, a tak závěrečnou mši svatou slavili v místní kapli sv. Rodiny. Biskup Martin David během bohoslužby poděkoval za ochotu a nasazení mladých lidí pomáhat. Díky také zaznělo z úst kaplana pro ministranty: „Bylo pro nás velkým svědectvím, že biskup Martin v tom byl s námi. A děkuji i vám, že jste tu naši výzvu uslyšeli a vyslyšeli.“

Napsala Jana Praisová, převzato z doo.cz
Hlavní snímek: Sebastian Miro / Člověk a Víra
Snímek v textu: David Juřička